Tak to byla nejčastější věta, která se jedno lednové odpoledne ozývala ve škole v Žichlínku. Probíhal tu právě zápis předškoláků do 1. ročníku a paní učitelka četla dětem pohádku o Otesánkovi. A představte si, co se přihodilo.
Ve chvíli, kdy paní učitelka dočetla, se ozval velký rámus a ve dveřích stál skutečný Otesánek. „Mámo, já bych jed!“, zavolal a už se poohlížel, co by kde snědl. Naši šikovní předškoláci Otesánkovi nabídli, že mu upečou koláčky a uvaří hrnec mléka. V lavicích hravě poskládali puzzle, na koláče dokreslili rozinky a na hrnec ozdobu. Hned měl Otesánek co jíst. Nakonec z toho všeho usnul. Děti raději nachystaly a roztřídily ještě sýry, salámy, chleby a jablka v podobě geometrických tvarů. Stačily také nakreslit obrázek. Když se Otesánek vzbudil, měl velkou radost nejen z obrázků, ale hlavně z připraveného jídla. Všem dětem pěkně poděkoval a na rozloučenou si s nimi společně zazpíval písničku. Za dobrou práci pak děti odměnil malým dárečkem.
Ve chvíli, kdy paní učitelka dočetla, se ozval velký rámus a ve dveřích stál skutečný Otesánek. „Mámo, já bych jed!“, zavolal a už se poohlížel, co by kde snědl. Naši šikovní předškoláci Otesánkovi nabídli, že mu upečou koláčky a uvaří hrnec mléka. V lavicích hravě poskládali puzzle, na koláče dokreslili rozinky a na hrnec ozdobu. Hned měl Otesánek co jíst. Nakonec z toho všeho usnul. Děti raději nachystaly a roztřídily ještě sýry, salámy, chleby a jablka v podobě geometrických tvarů. Stačily také nakreslit obrázek. Když se Otesánek vzbudil, měl velkou radost nejen z obrázků, ale hlavně z připraveného jídla. Všem dětem pěkně poděkoval a na rozloučenou si s nimi společně zazpíval písničku. Za dobrou práci pak děti odměnil malým dárečkem.
