V pátek 29. března se uskuteční druhé divadelní představení v místním společenském sále. Tentokrát nás navštíví divadelní soubor lanškrounského gymnázia Škeble se svojí úspěšnou hrou Bramborový den. Něco bližšího o hře i o souboru neleznete po rozkliknutí této aktuality. Srdečně vás zveme na představení !
Škeble
Divadelní soubor lanškrounského gymnázia ŠKEBLE vznikl v září roku 1998 a jeho stále se obměňující členové nacvičili postupně dvanáct divadelních her (převzatých i autorských) a sehráli více než sto čtyřicet představení v Lanškrouně, v okolních obcích i v jiných krajích a zemích. Soubor se každoročně účastní přehlídek studentského divadla a činohry a v roce 2011 dosáhl doposud největšího úspěchu inscenací Marionety s.r.o. , která byla zařazena do programu celostátní přehlídky Mladá scéna 2011 v Ústí nad Orlicí. Od založení Škeble se v souboru vystřídalo už 145 herců (převážně studentů gymnázia) a dva režiséři (Růžena Šteflová a Jan Střecha).
Historie a současnost Bramborového dne
V lednu či v únoru (podle různých zdrojů) roku 1979 se v brněnském Domě umění uskutečnila premiéra divadelní hry Bramborový den, kterou pro Dětské studio Divadla na provázku napsal brněnský učitel a dramatik František Brüstl a režíroval Zdeněk Pospíšil. Úspěch byl naprostý, následovalo 81 repríz a někteří z tehdy hrajících studentů se později objevují ve slavném Ochotnickém kroužku, aby se pak věnovali divadlu profesionálně (např. současný dramaturg a režisér J. A. Pitínský). Pro diváky byla tato hra ve všech směrech nová a strhující – počínaje tématikou a kompozicí přes originální scénické provedení až po vynikající výkony jednotlivých herců. Byla o činnosti, kterou každý dobře znal (sběr brambor na povinné středoškolské brigádě), přitom ale naprosto jiná než cokoli trochu srovnatelného (Starci na chmelu). Vzniklo představení, které se stalo inspirací mnoha jiným souborům, které ale příchod nové doby a zrušení bramborového nevolnictví navždy posunuly do kategorie retro.
Jestliže jsme se rozhodli Bramborový den znovu po 33 letech uvést na jeviště (přesněji řečeno mezi diváky, kde se vše odehrává), museli jsme hledat způsob, jak přiblížit děj, který je vlastně dvojnásobně historický, neboť kromě doby Husákovy dojde v podobě „hry na hru“ i na dobu Kolumbovu. Spojovacím článkem mezi původním a novým provedením je pro nás především vynikající příběh (některé motivy jsou dnes možná naléhavější než kdysi) a dále to, co bychom pracovně nazvali „duchem“ gymnázia. Jde v podstatě o chronické onemocnění, které jako epidemie postihuje další a další generace studentů a projevuje se tím, že vytlačuje z jejich hlav všechny školou nalívané myšlenky včetně žádoucí motivace k práci. Tato infekce propojuje studenty všech věků a režimů a činí z nich tvory dokonale rezistentní vůči jakýmkoli tlakům výchovného systému. Napadení studenti reagují nekontrolovatelným chováním a vytvářejí své vlastní, silně zásadité prostředí plné ironie a recese, kde není místo pro přílišnou pracovní horlivost (byť i zde se najdou výjimky) a kde společenství (třídní banda) je nejvyšší hodnotou. To je základ, na kterém je vystavěna naše interpretace hry.
A pokud v ní objevíte i něco navíc, bude to ta příslovečná třešnička na dortu – nebo spíše perla v rybniční škebli.
Divadelní soubor lanškrounského gymnázia ŠKEBLE vznikl v září roku 1998 a jeho stále se obměňující členové nacvičili postupně dvanáct divadelních her (převzatých i autorských) a sehráli více než sto čtyřicet představení v Lanškrouně, v okolních obcích i v jiných krajích a zemích. Soubor se každoročně účastní přehlídek studentského divadla a činohry a v roce 2011 dosáhl doposud největšího úspěchu inscenací Marionety s.r.o. , která byla zařazena do programu celostátní přehlídky Mladá scéna 2011 v Ústí nad Orlicí. Od založení Škeble se v souboru vystřídalo už 145 herců (převážně studentů gymnázia) a dva režiséři (Růžena Šteflová a Jan Střecha).
Historie a současnost Bramborového dne
V lednu či v únoru (podle různých zdrojů) roku 1979 se v brněnském Domě umění uskutečnila premiéra divadelní hry Bramborový den, kterou pro Dětské studio Divadla na provázku napsal brněnský učitel a dramatik František Brüstl a režíroval Zdeněk Pospíšil. Úspěch byl naprostý, následovalo 81 repríz a někteří z tehdy hrajících studentů se později objevují ve slavném Ochotnickém kroužku, aby se pak věnovali divadlu profesionálně (např. současný dramaturg a režisér J. A. Pitínský). Pro diváky byla tato hra ve všech směrech nová a strhující – počínaje tématikou a kompozicí přes originální scénické provedení až po vynikající výkony jednotlivých herců. Byla o činnosti, kterou každý dobře znal (sběr brambor na povinné středoškolské brigádě), přitom ale naprosto jiná než cokoli trochu srovnatelného (Starci na chmelu). Vzniklo představení, které se stalo inspirací mnoha jiným souborům, které ale příchod nové doby a zrušení bramborového nevolnictví navždy posunuly do kategorie retro.
Jestliže jsme se rozhodli Bramborový den znovu po 33 letech uvést na jeviště (přesněji řečeno mezi diváky, kde se vše odehrává), museli jsme hledat způsob, jak přiblížit děj, který je vlastně dvojnásobně historický, neboť kromě doby Husákovy dojde v podobě „hry na hru“ i na dobu Kolumbovu. Spojovacím článkem mezi původním a novým provedením je pro nás především vynikající příběh (některé motivy jsou dnes možná naléhavější než kdysi) a dále to, co bychom pracovně nazvali „duchem“ gymnázia. Jde v podstatě o chronické onemocnění, které jako epidemie postihuje další a další generace studentů a projevuje se tím, že vytlačuje z jejich hlav všechny školou nalívané myšlenky včetně žádoucí motivace k práci. Tato infekce propojuje studenty všech věků a režimů a činí z nich tvory dokonale rezistentní vůči jakýmkoli tlakům výchovného systému. Napadení studenti reagují nekontrolovatelným chováním a vytvářejí své vlastní, silně zásadité prostředí plné ironie a recese, kde není místo pro přílišnou pracovní horlivost (byť i zde se najdou výjimky) a kde společenství (třídní banda) je nejvyšší hodnotou. To je základ, na kterém je vystavěna naše interpretace hry.
A pokud v ní objevíte i něco navíc, bude to ta příslovečná třešnička na dortu – nebo spíše perla v rybniční škebli.
