V pátek 28. března 2014 se v našem společenském sále uskuteční představení divadelního souboru Škeble „Vo tom mi nemluv“. Bližší infornace získáte rozkliknutím této aktuality:
Od svého založení v roce 1998 nacvičil školní divadelní soubor Škeble už třináct her (převzatých i autorských), přičemž ta poslední Vo tom mi nemluv měla premiéru v pátek 11. října 2013 ve Společenském domě v Lanškrouně. Soudě podle ohlasu, šlo o úspěšné představení před vynikajícím publikem, a jak napsal ve své recenzi redaktor Listů Lanškrounska František Teichmann, „soubor táhne svou káru úspěšně dál, a i když do kopce, tak s lehkostí a vytrvalostí“. Tím kopcem myslet pan redaktor pravděpodobně skutečnost, že soubor v této hře usiluje o nový divadelní tvar, který byl zatím pracovně nazván „crazytragédií“ a který vyžaduje velkou porci přesného herectví, zvláště pak v podání hlavního hrdiny.
Naše inscenace je dramatizací povídky Daniela Keyese Flowers for Algernon, ale oproti jiným zpracováním (divadelním a filmovým) je zřetelný náš záměrný krok stranou od očekávané formy. Nechtěli jsme být ovlivněni ani oscarovým filmem z 60. let, ani současným představením s Janem Potměšilem a vycházeli jsme jen z vlastních zkušeností a zdrojů (a taky jsme přejmenovali většinu původních postav povídky). Kromě překrásného příběhu (krerý je – jak jsme se přesvědčili na premiéře – srozumitelný i školním dětem) má hra různé další spodní proudy, o nichž my divadelníci sice něco víme, ale určitě ne všechno. A tak máte, milí diváci, příležitost se spolu s Charlie Brownem vydat zatím jen v divadle na cestu, kterou jednou všichni projdeme doopravdy.
Od svého založení v roce 1998 nacvičil školní divadelní soubor Škeble už třináct her (převzatých i autorských), přičemž ta poslední Vo tom mi nemluv měla premiéru v pátek 11. října 2013 ve Společenském domě v Lanškrouně. Soudě podle ohlasu, šlo o úspěšné představení před vynikajícím publikem, a jak napsal ve své recenzi redaktor Listů Lanškrounska František Teichmann, „soubor táhne svou káru úspěšně dál, a i když do kopce, tak s lehkostí a vytrvalostí“. Tím kopcem myslet pan redaktor pravděpodobně skutečnost, že soubor v této hře usiluje o nový divadelní tvar, který byl zatím pracovně nazván „crazytragédií“ a který vyžaduje velkou porci přesného herectví, zvláště pak v podání hlavního hrdiny.
Naše inscenace je dramatizací povídky Daniela Keyese Flowers for Algernon, ale oproti jiným zpracováním (divadelním a filmovým) je zřetelný náš záměrný krok stranou od očekávané formy. Nechtěli jsme být ovlivněni ani oscarovým filmem z 60. let, ani současným představením s Janem Potměšilem a vycházeli jsme jen z vlastních zkušeností a zdrojů (a taky jsme přejmenovali většinu původních postav povídky). Kromě překrásného příběhu (krerý je – jak jsme se přesvědčili na premiéře – srozumitelný i školním dětem) má hra různé další spodní proudy, o nichž my divadelníci sice něco víme, ale určitě ne všechno. A tak máte, milí diváci, příležitost se spolu s Charlie Brownem vydat zatím jen v divadle na cestu, kterou jednou všichni projdeme doopravdy.
